Homo ludens

Blurb

Homo ludens je pojem popisující člověka, jenž vyvíjí své schopnosti a možnosti prostřednictvím hry. Objevuje své schopnosti a sám se skrze ně vyvíjí. Jeho hravost je založena na svobodě rozhodování a jednání a předpokládá vlastní myšlení. Vyvíjí se také prostřednictvím zkušeností, které připojuje k těm, jež již vlastní.
V evropském prostředí byl prvním, kdo zdůraznil důležitost hry a vyslovil se proti specializaci a mechanizaci naplnění života, už Jan Amos Komenský ve své knize Orbis pictus z roku 1658, kde uplatnil svoji zásadu Schola ludus, tedy Škola hrou.
Podobnou myšlenku pak použil až Friedrich Schiller ve svém spisku Über die ästhetische Erziehung des Menschen. Podle Schillera je hra činností člověka, která jediná je schopná vytvářet lidské schopnosti. Sám Schiller je pak autorem tvrzení, že „člověk je člověkem pouze tam, kde si hraje“.
Podobně kritizuje redukci životního stylu člověka Herbert Marcuse ve své knize Jednorozměrný člověk. Kritizuje zde nadvládu „instrumentálního rozumu“ v průmyslové společnosti, která omezuje životní styl a kulturu člověka, který se již nemůže vyvíjet ve své celosti a autonomii sebenaplňování svého života.